Originální název plemene
Perro sin pello del Peru
Země původu
Peru
Klasifikace F.C.I.
Skupina 5 – špicové a primitivní plemena
Sekce 6 – primitivní plemena
Bz pracovní zkoušky.
Použití
Společník
Celkový vzhled
Jedná se o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje půvab, sílu a harmonii. Peruánský naháč nikdy nesmí vypadat mohutně. Základním rysem plemene je chybějící srst na celé hlavě. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup.
Povaha
Ušlechtilý, oddaný své rodině, přitom čilý a bystrý; k cizím lidem se chová nedůvěřivě a ostražitě.
Velikost, proporce, substance
Psi a feny se vyskytují ve třech velikostech:
malá: od 25 do 40 cm
střední: od 40 do 50 cm
velká: od 50 do 60 cm
Hmotnost je u psů a fen poměrná k výšce:
malá: od 4 do 8 kg
střední: od 8 do 12 kg
velká: od 12 do 23 kg
Kohoutková výška v poměru k délce těla: 1:1. U fen může být tělo mírně delší než u psů.
Hlava a lebka
Hlava: lupoidní forma.
Lebka: běžně stavěná lebka, ortoidní (horní linie mordy lebky jsou rovnoběžné), slabá divergence (rozbíhavost) je přípustná. Lebka je při pohledu shora široká; hlava se směrem k nosu zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, týlní hrbol je slabě vyjádřený.
Stop: čelní sklon (stop) je málo vyjádřen (zhruba 140° ).
Oči
S bystrým a inteligentním výrazem. Oči musí být středně velké, lehce mandlovitého tvaru, nesmějí být vsazené ani příliš hluboko, ani nesmějí vystupovat; musí být posazené stejně a rovnoměrně, to znamená ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Barva očí může být různá – od černé přes všechny odstíny hnědé po žlutou; barva však musí být v souladu s barvou kůže. Obě oči musí mít v každém případě stejnou barvu. Barva očních víček sahá od černé po růžovou, kterou mohou mít psi se světlým obličejem. Světlé barvy a růžové barva jsou přípustné, nikoliv však žádoucí.
Uši
Musí být při upoutání pozornosti psa vztyčené; v klidu naopak položeny dozadu. Uši jsou středně dlouhé, v místě nasazení široké, postupně se zužují směrem ke konečkům tvarovaným téměř do špičky. Nasazení ucha začíná na horní části lebky a končí po straně a šikmo. Ve vztyčeném postavení tvoří osa uší úhel zhruba 90°.
Morda
Horní linie při pohledu z boku rovná.
Nos
Barva nosní houby musí být v souladu s různými barvami kůže.
Pysky
Musí být pokud možno co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním.
Zuby
Řezáky vykazují nůžkový skus a tesáky jsou normálně vyvinuté. Absence jednoho nebo všech premolárů či molárů je přípustná.
Krk
Horní linie: vyklenutá (konvexní).
Délka: zhruba stejné délky jako hlava.
Forma: přibližně tvar komolého kuželu; krk je pružný a dobře osvalený.
Kůže: tenká, hladká a pružná, dobře přiléhající, bez laloku.
Tělo
Proporce normální.
Bedra: silná, dobře osvalená; délka beder činí zhruba 1/5 kohoutkové výšky.
Záď: horní linie je mírně konvexní, úhel jejího sklonu k horizontále činí zhruba 40°. Pevná a svalnatá stavba zádě zajišťuje dobrý pohyb, vycházející z pánevních končetin.
Spodní linie: opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází ze spodní části hrudníku a stoupá podél řádně. nikoliv však přehnaně vtaženého břicha.
Hrudník
Při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, nikoliv však přehnanou šířku. Hrudník sahá téměř až k loktům; žebra musí být mírně klenutá, nikdy plochá. Při měření v oblasti za lokty musí objem hrudníku převyšovat kohoutkovou výšku zhruba o 18%.
Kohoutek
Málo zdůrazněný.
Hřbet
Vrchní linie rovná; po obou stranách se často objevuje dobře vyvinuté osvalení hřbetu, které konvexně sahá až k bedrům.
Ocas
Hluboko nasazený, v místě nasazení silný (tlustý) ocas se ke špičce zužuje. Vzrušený pes smí ocas nosit zahnutý nad hřbetní linii, ocas se však nikdy nesmí stočit. V klidu ocas padá dolů a na konci vykazuje mírné zahnutí směrem nahoru; někdy je ocas vtažen pod břicho. Svou délkou dosahuje téměř ke hleznům. Ocas nesmí být kupírován.
Hrudní končetiny
Dobře postavené pod tělo; při pohledu zepředu jsou naprosto svislé, lokty nejsou vytočené. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí se pohybuje mezi 100° a 110°. Úhel, který svírá nárt s vertikálami, činí 15° až 20°. Tlapky jsou polodlouhé a podobají se tlapce zaječí. Polštářky jsou silné a odolné proti horku; kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. U černých psů se preferují černé drápy, světlejší psi mají drápy světlé.
Pánevní končetiny
Svaly jsou oblé a pružné; křivka hýždí výrazně vystupuje. Úhel mezi pánevní kostí a kostí stehenní se pohybuje mezi 120° a 130°; úhel mezi stehenní kostí a kostí holenní musí činit 140°. Tlapy na zadních končetinách mají stejnou stavbu a strukturu jako přední tlapky. Pánevní končetiny musí při pohledu zezadu stát kolmo. Paspárky je nutno odstranit.
Kůže
Má být na celém povrchu těla hladká a pružná (elastická); na hlavě a kolem očí a tváří se však může tvořit několik okrouhlých, téměř soustředných čar.
Osrstění
Srst musí chybět, aby bylo učiněno zadost názvu “naháč”. Povoleny jsou určité zbytky srsti na hlavě a koncích končetin a ocasu a někdy několik chlupů na hřbetě.
Barva srsti
Zbarvení může být od barvy černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní černou, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení mohou být jednobarevná nebo s růžovými skvrnami na kterémkoliv místě těla.
Způsob chůze
Představitelé tohoto plemene se vzhledem k výše popsanému úhlení a struktuře končetin pohybují spíše krátkým, avšak rychlým krokem, zároveň však pružně a hladce.
Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
-paspárky na zadních končetinách
-polovztyčené uši
Vylučující vady
-nadměrné množství srsti na místech povolených standardem
-srst na místech, která nejsou povolena standardem
-albinismus
-svěšené uši nebo kupírované uši
-vrozená absence ocasu, krátký nebo amputovaný ocas
-předkus nebo podkus.
Poznámka
Psi musí vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.