Český název: Sedmihradský honič
Originální název: Erdélyi kopó
Oficiální zkratka: SEH
Pořadí popularity: 264. místo [117.0b]
Číslo standardu FCI: 241
Skupina FCI: Skupina 6 - Honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce FCI: Sekce 1 - Honiči
Použití: Používá se výhradně k lovu vysoké zvěře a na černou. Psy je možno využít i jako hlídače.
Povaha: dobromyslný, odvážný, vytrvalý, s výborným nosem, nenáročný, učenlivý. Je náruživě ostrý na škodnou, žene a staví výborně zvěř, dohledává, při honu vydává ostrý hlas, je oddaný svému vůdci a v případě nutnosti jej brání.
Výška: kohoutková výška 55 - 56 cm
Barva srsti: Základní barva je černá s pálením, mohou se vyskytnout bílé znaky na hrudi, na čele, na tlakách a na konci prutu.
Historie plemene: názvu plemene je zřejmé, že jeho původním domovem je Sedmihradsko, horská oblast tvořená obloukem západních Karpat a transylvánskými Alpami. Sedmihradsko bylo po staletí průchozí zemí mezi východem a západem a bylo osídleno různými národnostními skupinami, které s sebou braly své psy. Částečně se jednalo o psy pastevců a zemědělců, kteří byli v podstatě víceúčeloví a podle situace plnili funkci hlídače, pasteveckého psa nebo obranáře a mohli se používat i k lovu. K loveckému využití zřejmě přispěla především šlechta, která prováděla jejich víceméně cílený chov a z chovaných jedinců vytvářela lovecké smečky. Vzhledem k tomu, že lov probíhal v těžkých horských terénech a šlechta jezdila na koních, bylo třeba psů dostatečně velkých a vytrvalých, a přitom odvážných, protože se používali k lovu nejen jelenů a černé zvěře, ale i medvědů, rysů a vlků. Sedmihradský honič se tak choval ve dvou formách: ve vysokonohé, kterou jsem již zčásti představil, a v nízkonohé chované pro lov zajíců a lišek. Tato forma je stále uváděna ve standardu, ale není zcela jisté, zda ještě existuje. V současné době se příznivci sedmihradských honičů snaží o obnovu chovu vysokonohé formy, a to nejen v Maďarsku, ale i v České republice.