Název plemene
Knírač střední
Originální název plemene
Schnauzer
Země původu
Německo
Klasifikace F.C.I.
skupina 2: pinčové a knírači, molosi, bernský salašnický pes a jiná plemena
sekce 1: pinčové a knírači bez zkoušek z výkonu
Použití
Hlídací a doprovodný pes.
Celkový vzhled
Knírač střední je středně velký, mohutný, spíše podsaditý než štíhlý, hrubosrstý.
Povaha
Typické povahové vlastnosti jsou živý temperament, spojený s rozvážným klidem. Příznačný je jeho dobrácký charakter, hravost a doslovná závislost na svém pánovi. Miluje děti, je nepodplatitelný, bdělý, a přesto žádný uštěkanec. Vysoko vyvinuté smyslové orgány, chytrost, schopnost výcviku, nebojácnost, vytrvalost a odolnost vůči povětrnostním podmínkám a nemocím zařazují středního knírače k vynikajícím rodinným, hlídacím, doprovodným psům, kteří mají i dobré schopnosti k výcviku.
Velikost, proporce, substance
Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška zhruba odpovídá délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu až po týlní hrbol) odpovídá polovině délky hřbetu (od kohoutku po nasazení ocasu). Kohoutková výška: U psů i fen mezi 45 a 50 cm.
Váha: U psů i fen mezi 13 a 20 kg.
Hlava a lebka
Lebeční část: Je silná a protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa. Čelo je ploché, bez vrásek a probíhá souběžně se hřbetem nosu.
Stop neboli žlabinka je zvýrazňována obočím.
Oči
Středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; víčka dobře přiléhající.
Uši
Sklopené, vysoko nasazené, ve tvaru V, vnitřní okraje boltců přiléhají k hlavě, rovnoměrně nesené, dopředu směrem ke spánkům stočené, přičemž paralelní zlomy boltců nemají přesahovat temeno.
Morda
Končí ve tvaru tupého klínu.
Nos
Čenich je dobře vyvinut, s velkými otvory a je trvale černý. Hřbet nosu rovný.
Pysky
Černé, pevné a hladce přiléhající k čelistím, koutek je uzavřený.
Zuby
Čelisti/skus/zuby: Silná horní a dolní čelist. Chrup úplný (42 zubů podle zubní formule), skus nůžkový, dobře uzavřený, zuby silně vyvinuté a čistě bílé. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, nesmí však s bradou narušovat hranatý tvar hlavy.
Krk
Silná, svalnatá šíje je výrazně klenutá. Krk přechází harmonicky do kohoutku. Je mohutně nasazený, štíhlý, elegantně nesený a odpovídající vzrůstu psa. Kůže na hrdle je napnutá a bez záhybů.
Tělo
Horní linie: Od kohoutku dozadu lehce spadající.
Bedra: Krátká, silná a hluboká. Odstup od posledních žeberních oblouků po kyčle je krátký, aby pes působil kompaktně.
Záď: Lehce zaoblená, nevýrazně přecházející v nasazení ocasu.
Břišní linie: Nepříliš vtažené slabiny tvoří se spodní částí hrudníku pěkně vznosnou linii.
Hrudník
Přiměřeně široký, na průřezu oválný, sahá až po loket. Předhrudí je díky přední části kosti hrudní výrazně vyvinuté.
Kohoutek
Tvoří nejvyšší část horní linie.
Hřbet
Silný, krátký a pevný.
Ocas
Přirozeně ponechaný.
Hrudní končetiny
Jsou při pohledu zepředu silné, rovné a ne úzko postavené.
Plece: Lopatka je pevně přilehlá k hrudníku, oboustranně dobře osvalená a nahoře přesahuje trny hrudních obratlů. Pokud možno šikmo postavená a dozadu dobře uložená, k vodorovné linii tvoří úhel asi 50o.
Paže: Dobře přilehlá k trupu, silná a osvalená, tvoří úhel s lopatkou asi 95o až 105o.
Loket: Dobře přiléhající, ani vybočený ani vbočený.
Předloktí: Při pohledu ze všech stran zcela rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené.
Zápěstí: Silné, stabilní, odlišující se jen nepatrně od struktury předloktí.
Záprstí: Při pohledu zepředu je svislé, ze strany lehce šikmé k podložce, silné a lehce pérující.
Tlapa: Je krátká a zaoblená, prsty pevně sevřené, nahoru klenuté (kočičí tlapka), s krátkými, tmavými drápy a drsnými polštářky.
Pánevní končetiny
Při pohledu ze strany šikmo postavené, zezadu rovnoběžně probíhající, ne úzko postavené.
Stehno:Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.
Koleno:Ani vbočené ani vybočené.
Bérec: Dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející do mohutného hlezna.
Hlezno: Je výrazně úhlené, silné, stabilní, ani vbočené ani vybočené.
Nárt: Krátký a kolmo k podložce postavený.
Zadní tlapy: Krátké prsty, klenuté a sevřené; drápy krátké a černé.
Kůže
Po celém těle těsně přiléhající.
Osrstění
Srst má být hrubá, drátovitá a hustá. Sestává z husté podsady a z tvrdých, k tělu přiléhajících a v žádném případě ne příliš krátkých pesíků. Pesíky jsou hrubé, dostatečně dlouhé, aby bylo možné posoudit jejich strukturu, ani otevřené ani vlnité. Srst na nohách má tendenci nebýt zcela tak hrubá. Na čele a na uších je krátká. Typická je na mordě nepříliš měkká brada a husté obočí, lehce zakrývající oči.
Barva srsti
a) čistě černá s černou podsadou,
b) pepř a sůl, u které je chovatelským cílem střední tónování s rovnoměrně rozprostřeným, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou odstíny od tmavě ocelové šedi po stříbrnou šeď. Všechny barevné odstíny musí vykazovat výraz zdůrazňující tmavou masku, která by k nim měla harmonicky ladit. Výrazně světlé znaky na hlavě, předhrudí a končetinách jsou nežádoucí.
Způsob chůze
Pohyb: Pružný, elegantní, svižný, uvolnění a prostorný. Přední končetiny vykračují pokud možno výrazně dopředu, zadní končetiny poskytují vydatným a pružným pohybem žádoucí sílu k pohybu.
Vady
Každá odchylka od shora uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž ohodnocení by mělo být v souladu se stupněm odchylky.
Pozoruhodné vady:
- v celku příliš malá nebo krátká hlava
- těžká nebo kulatá lebka,
- vrásky na čele,
- krátká, špičatá nebo úzká morda,
- klešťový skus,
- silně vystupující líce nebo lícní kosti,
- světlé, příliš velké nebo kulaté oči,
- nízko nasazené nebo příliš dlouhé a různě nesené ušní boltce
- volná kůže na krku,
- lalok, úzká šíje,
- příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet