Jezevčík standardní hladkosrstý - FCI 148/4
 

Standard F.C.I. číslo
148/4
-hladkosrstý
-dlouhosrstý
-drsnosrstý

Název plemene
Jezevčík standardní hladkosrstý

Originální název plemene
Dachshund

Země původu
Německo

Klasifikace F.C.I.
Skupina 4 - jezevčíci

Použití
Lovecký pes, společník.

Celkový vzhled
Nízký, krátkonohý pes s protáhlým, pevným tělem, dobře osvaleným, se směle vyzývavým držením hlavy a inteligentním výrazem. Přes krátké končetiny nesmí vypadat zakrsle nebo těžkopádně, ale ani příliš hubeně nebo lasicovitě.

Povaha
Jezevčík je osobností s dominantními sklony, inklinuje k samostatnému rozhodování. Potřebuje velmi důslednou výchovu a vedení, nesnáší však tvrdé zacházení, není vhodný pro lidi slabých povah nebo naopak vyžadující otrockou poslušnost. Při správném vedení je vynikajícím společníkem i pracovním psem. Je hrdý, důstojný a vyrovnaný, nesmí se projevovat agresivně nebo naopak bázlivě.

Temperament
Živý, temperamentní, houževnatý.

Velikost, proporce, substance
standardní: 7 - 9kg
trpasličí: obvod hrudníku do 35cm
králičí: obvod hrudníku do 30cm

Hlava a lebka
Protáhlá, suchá, ostře výrazná, shora a ze strany se stejnoměrně zužuje ke špičce nosu. Temeno hlavy je jen ploše klenuté, pozvolna a bez čelní rýhy probíhá do lehkého klabonosu. Jařmové oblouky silně vystupují.

Oči
Středně velké, oválné, položené po stranách hlavy, s jasným, energickým, ale přesto přátelským výrazem. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev srsti. U šedých nebo skvrnitých jedinců nejsou skelné, rybí nebo perleťové oči nejsou vadou, ale ani nejsou žádoucí.

Uši
Vysoko, ale ne příliš vpředu nasazené, přiměřeně dlouhé, zakulacené, ne příliš úzké, špičaté nebo se záhyby, velmi pohyblivé. Předním okrajem přiléhají těsně k líci.

Morda
Nosní chrupavka a hřbet čenichu jsou úzké a dlouhé.

Nos
Nosní otvory zřetelně otevřené.

Pysky
Pysky dobře kryjí dolní čelist, mají jen lehce vyznačen koutek.

Zuby
Silný, úplný chrup s nůžkovým skusem.

Krk
Dostatečně dlouhý, svalnatý, suchý, bez laloku, šíje lehce klenutá, hrdě nesený.

Tělo
Dlouhé a pevné.

Hrudník
Hrudník se zřetelně vystupující prsní kostí, po jejíž obou stranách jsou vidět prohlubně. Při pohledu zepředu je hrudní koš oválný, při pohledu ze strany dostatečně prostorný pro srdce a plíce. Žebra jsou položena daleko dozadu s postupným přechodem do břišní linie. Břicho je lehce vtažené. Odstup od země má činit 1/3 kohoutkové výšky psa.

Kohoutek
Dobře vyznačen.

Hřbet
Rovný

Ocas
Nasazen a nesen ve stejné linii jako páteř, bez zakřivení.

Hrudní končetiny
Svalnaté, silné, pevné, hluboké a široké. Lopatka dlouhá, šikmá, dobře přiléhající k hrudnímu koši, pevně osvalená. Ramenní kost svírá s lopatkou pravý úhel. Předloktí je krátké, lehce dovnitř vbočené, pevně osvalené. Zápěstní klouby poněkud blíže k sobě položené než klouby ramenní. Při pohledu ze strany není záprstí (spěnka) ani příliš strmé, ani prohnuté.
Tlapy: uzavřené, dobře klenuté, s pevnými polštářky a silnými drápy. Čtyři z pěti prstů slouží k našlapování. Drápy jsou dobře pigmentované.

Pánevní končetiny
Záď dlouhá, široká, kulatá a dobře osvalená. Pánevní kost nepříliš krátká, dostatečně silně vyvinutá, mírně šikmo položená. Stehno silné, dostatečně dlouhé, v pravém úhlu k pánvi, plně osvalené. Koleno široké a silné. Holenní kost krátká, v pravém úhlu ke kosti stehenní, pevně osvalená. Široká pata se silně vyčnívající patní kostí. Dlouhé a pohyblivé zánártí je lehce dopředu zahnuté. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny zcela rovné.
Tlapy: uzavřené, dobře klenuté, s pevnými polštářky a silnými drápy. Čtyři z pěti prstů slouží k našlapování. Drápy jsou dobře pigmentované.

Osrstění
hladkosrstý: srst krátká, hustá, lesklá, hladce přilehlá, bez holých míst. Vadou je příliš jemná a řídká srst, kožené konce uší, místa bez srsti nebo všeobecně příliš bohatá či hrubá srst. Ocas je dobře, ale nepříliš bohatě osrstěný. Poněkud delší ostřejší vlas na spodní straně není vadou, ale znakem kvalitního osrstění. Kartáčovitý ocas je vadou stejně jako ocas neosrstěný či s holými místy.
dlouhosrstý: srst měkká a hladká, lesklá. Prodlužuje se pod krkem, pod celým tělem, zejména však na uších, zadní straně běhů, kde tvoří praporce a kalhotky a na spodní straně prutu tvoří vlajku. Srst přesahuje spodní okraj ucha, krátká srst na tomto místě, tzv. kožené ucho , není žádoucí. Příliš bohatá srst (tzv. ploutev) na tlapkách je nežádoucí. Srst je po celém těle rovná. Chybná je příliš bohatá (po celém těle stejně dlouhá) nebo kudrnatá srst. Taktéž nepřiléhající osrstění.
drsnosrstý: s výjimkou mordy, obočí a slechů je po celém těle přilehlá, hustá, drsná srst s podsadou. Na mordě jsou vousy, obočí je kartáčovité. Na uších je srst kratší než na těle, téměř hladká, avšak přece podobná ostatní srsti. Ocas je drsně, ale přilehle osrstěný, na konci bez štětičky. Celkový vzhled srsti je takový, že při pohledu zdálky působí jako hladkosrstý jezevčík. Měkká, stejně jako odstávající, nakadeřená nebo kudrnatá srst je vadou, nesmí chybět podsada. Vadou je i vlajka na spodní straně ocasu.

Barva srsti
Jednobarevní: červená, červenožlutá nebo žlutá, všechny s nebo bez příměsí černé barvy. Přednost má čistá barva bez příměsi. Červená barva je cennější než červenožlutá a žlutá. Nos a drápy jsou černé, červená se připouští, ale je nežádoucí.
Dvoubarevní: sytě černá, hnědá, šedá nebo bílá vždy s rezavě hnědými nebo žlutými znaky nad očima, po stranách čenichu a pysků, na vnitřní straně uší, na prsou, na vnitřní straně hrudních i pánevních končetin, na tlapách, okolo konečníku a na třetině až polovině spodní strany ocasu. Černá nebo bílá barva bez pálení není přípustná, mizející pálení, stejně jako příliš rozšířené je vadou. Barva nosu a drápů bývá v souladu s barvou osrstění, ale černá má přednost.
Skvrnití (tygrovaní, žíhaní) jezevčíci: základní barva u tygrovaného jezevčíka je černá, červená, šedá až bílá s tmavými nepravidelnými skvrnami (velké plochy nejsou žádoucí) barvy tmavošedé, hnědé, červenožluté nebo černé barvy. Požaduje se, aby nepřevládala ani světlá, ani tmavá barva. Barvou žíhaných je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy stejné jako u dvoubarevných jezevčíků.
Jiné barvy: všechny dosud nejmenované barvy.

Způsob chůze
Mechanika pohybu je zcela plynulá, pohyb nesmi být valivý nebo trhaný.

Vady
Vylučující lepší ocenění než dobrý: slabá, vysokonohá nebo přízemní postava, tělo zavěšené v ramenou, těžkopádná, neohrabaná nebo kolébavá chůze, dovnitř nebo příliš šikmo ven otočené prsty, natažené drápy, pronešený nebo kapří hřbet, přestavěnost (záď vyšší než kohoutek), slabý hrudní koš, chrtovité slabiny, úzká nebo málo osvalená zadní končetina, slabá bederní partie, špatné zaúhlení hrudních nebo pánevních končetin, kravský postoj, skelná barva oka u jiných než šedých a skvrnitých psů, vady srsti.
Vylučující ocenění výborný: špatně nasazené, odstávající, špičaté nebo přeložené ucho, příliš výrazná čelní rýha nebo stop, špičatá, slabá morda, příliš široká a krátká hlava, vystouplé oko, skelná barva oka u šedých a skvrnitých jezevčíků, nedostatečně tmavé oko u všech ostaních barev srsti, lalok, krátký krk, labutí krk, příliš jemná a řídká srst, přiliš velký nebo malý odstup od země, váha přesahující u standardního jezevčíka 9 kg.

Vylučující vady
Předkus, podkus, překlubní postoj, odsazený hrudník, příliš volná lopatka, všechny vady prutu, kryptorchismus.

Poznámka
Psi musí vykazovat dvě zřetelně normální varlata zcela sestouplá v šourku.