Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kanárská doga - FCI 346 

Název plemene
Kanárská doga

Originální název plemene
Dogo Canario

Země původu
Španělsko

Klasifikace F.C.I.
Skupina 2 - pinčové a knírači- molossové – horští psi a švýcarští horští a salašničtí psi.
Podskupina 2.1 - molossové, dogovití.

Použití
Obranář a hlídací pes (pro hlídání hovězího dobytka).

Celkový vzhled
Molossoidní pes střední velikosti, celkově harmonický, z profilu pravoúhlý, s černou maskou. Robustní a správných proporcí. Je lehce obdélníkový, trup je delší než kohoutková výška; tato tendence je poněkud zřetelnější u fen.

Povaha
Velmi sebejistý výraz, vznešená povaha a trochu si udržuje odstup. Je-li v pohotovosti, jeho počínání je velmi rozhodné a pohled ostražitý.
V rodině je mírný a ušlechtilý, velmi oddaný ke svému pánovi, ale vůči cizím je nedůvěřivý.

Temperament
Tento pes má vážný vzhled a pozorný pohled. Má mimořádné vlohy ke hlídání a tradičně k vedení a ovládání stád dobytka. Jeho temperament je vyrovnaný, je sebejistý. Hluboký a pronikavý štěkot.

Velikost, proporce, substance
Kohoutková výška: psi 60-65 cm
feny: 56-61 cm
U velmi typických jedinců je přijatelná odchylka o 1 cm od maximální a minimální míry.
Minimální váha: psi 50 kg
feny 40 kg

Hlava a lebka
Hlava: masivní, brachycefalického typu, mohutného vzhledu, silná kůže na hlavě je volná. Tvarově připomíná poněkud protáhlou krychli. Poměr lebka – čenichová partie je 60 - 40% (6:4). Šířka lebky představuje 3/5 z celkové délky hlavy.
Lebka: Podélně i příčně lehce konvexní, i když čelní kost je spíše rovná. Šířka a délka jsou velmi podobné. Jařmový oblouk velmi silně vyjádřený, silně vyvinuté spánkové a žvýkací svaly, ale nevyčnívají. Týlní hrbol je neznatelný.
Stop: výrazný, ale ne přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je výrazná a zaujímá přibližně dvě třetiny lebky. Lícní a lebeční linie jsou rovnoběžné nebo lehce konvergentní.

Oči
Lehce oválné, středně velké až velké, daleko od sebe usazené, úzkých linií, ani vpadlé ani vystouplé. Víčka jsou černě pigmentovaná a dobře přiléhající, nikdy nejsou povolená. Barva je od tmavě kaštanové až po středně kaštanovou, podle barvy srsti. Nikdy nejsou světlé.

Uši
Středně velké, nasazené daleko od sebe, porostlé jemnou a krátkou srstí, volně visící po obou stranách hlavy. Mohou být složené dozadu do tvaru růže. Jsou nasazené v bodě lehce nad prodloužením očí. Uši posazené vysoko a blízko u sebe jsou atypické. V zemích, kde se povoluje kupírování, jsou kupírované uši neseny vztyčené.

Morda
Kratší než lebka. Normálně tvoří 40% celé hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má široký základ a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý, jeho profil rovný, bez hrbolů.

Nos
Široký, silně pigmentovaný, černý. Je ve stejné linii jako hřbet nosu. Špička čenichu lehce ustupuje vzhledem k přednímu okraji pysků. Nozdry jsou široce otevřené umožňující snadné dýchání.

Pysky
Horní pysky visí, ale ne přehnaně, a ve spojení při pohledu zpředu tvoří obrácené písmeno V. Pysky se lehce sbíhají. Vnitřek pysků je tmavý.

Zuby
Nůžkový skus. Připouští se klešťový skus, i když není žádoucí, protože způsobuje vyšší opotřebení chrupu. Připouští se i lehký předkus. Špičáky jsou posazeny široko od sebe. Zuby jsou široké, u kořene velmi silné, stoličky jsou velké, řezáky malé, spodní špičáky dobře vyvinuté a správně zasazené.

Krk
Poněkud kratší než je celková délka hlavy. Na spodní straně krku je kůže volná a tvoří malý lalok. Krk je mohutný, rovný, válcovitého tvaru a velmi svalnatý.

Tělo
Podlouhlé, široké, hluboké, délka přesahuje kohoutkovou výšku o 18 - 20%, přičemž tento rozdíl je výraznější u fen. Slabiny jsou málo vyjádřené.
Spodní linie: lehce stoupá, nikdy neklesá.

Hrudník
Velmi široký, s dobře vyjádřeným předhrudím. Hloubka hrudníku má z profilu i zepředu dosahovat nejméně k loktům. Obvod hrudníku obvykle odpovídá kohoutkové výšce plus 45%. Žebra jsou dobře klenutá.

Hřbet
Rovný, bez deformací, držený dobře vyvinutými, ale málo viditelnými svaly. Lehce stoupá od kohoutku k zádi. Nikdy nemá být sedlovitě pronesený ani klenutý.
Záď: střední, široká a zaoblená. Nemá být dlouhá, protože by omezovala v pohybu. Feny mají záď obvykle širší.

Ocas
V nasazení silný, ke špičce se zužuje a nesmí přesáhnout hlezno. Středně vysoké nasazení ocasu. Při vzrušení je nesen ve tvaru šavle, nezatáčí se ani se nepřibližuje ke hřbetu. V klidu visí s lehce zahnutou špičkou.

Hrudní končetiny
Plece: Správný sklon.
Končetiny: Správně úhlené, šikmé, s dokonale kolmým předloktím, rovné, se širokými kostmi a dobrým svalstvem.
Lokty: Nesmí být přitisknuté k žebrům ani se rozevírat ven. Vzdálenost lokte od země je obvykle 50% celkové výšky u psů a o něco kratší u fen.
Nadprstí: Velmi pevné a lehce skloněné.
Přední tlapy: Kočičí tlapy se zaokrouhlenými prsty, nepříliš těsně uzavřené. Polštářky na tlapách jsou velmi vyvinuté a černé. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, i když se mohou objevit podle barvy srsti.

Pánevní končetiny
Silné a rovnoběžné bez vybočení.
Stehna: dlouhá a velmi svalnatá. Úhlení není příliš výrazné, ale ani příliš nevýrazné.
Hlezno: Vždy nízko postavené.
Zadní tlapy: Poněkud delší než přední, podobných vlastností.

Kůže
Silná a pružná. Volná na krku a kolem něj. Je-li pes ve střehu, kůže na hlavě tvoří několik souměrných záhybů, jejichž osou je střední čelní rýha.

Osrstění
Srst krátká, hrubá, dobře přiléhající, na dotek drsná, bez podsady (někdy se může objevit na krku a hýždích), na omak působí drsně. Velmi krátká a jemná srst na uších, poněkud delší na kohoutku a nahoře na stehnech zezadu.

Barva srsti
Žíhaná ve všech odstínech, od velmi teplé tmavé až k velmi světlešedé nebo plavé.
Plavá ve všech odstínech až k pískové.
Bílá barva se může objevit na hrudi, na základně krku nebo hrdle, na předních končetinách a prstech zadních končetin, ale je žádoucí, aby jí bylo co nejméně.
Maska vždy černá, nepřesahuje výšku očí.

Způsob chůze
Pohyb je prostorný s velkým záběrem, mrštný a pružný. Krok má být dlouhý. Držení ocasu je nízké, hlava se téměř nezvedá nad hřbetní linii. Ve střehu je hlava zvednutá a ocas vztyčený.

Vady
Jakákoliv odchylka od uvedených kritérií se považuje za vadu; její závažnost posuzuje podle stupně odchylky od standardu.
Přílišné vrásky v krajině lebeční a lícní, které však nepozměňují výraz.
Klešťový skus.

Těžké vady
Hlava nemá stanovené proporce.
Linie lebky a lící jsou velmi konvergentní (nadměrný stop, příliš vyjádřený).
Maska přesahuje výšku očí.
Přední nohy a tlapy vytočené ven nebo dovnitř.
Příliš visící pysky, ustupující nebo vystupující dopředu.
Stejná výška záď – kohoutek.
Nadměrný lalok.
Povolená víčka.
Nosní hřbet klenutý.
Velmi malé nebo přehnané zaúhlení.
Spodní linie klesá.
Málo hluboký hrudník.
Nesprávný postoj. Vysoko nasazený ocas. Tenký ocas.
Slabá kostra.

VELMI TĚŽKÉ VADY:
Čtvercový formát z profilu.
Trojúhelníková hlava, úzká, nemá tvar krychle.
Lehký vzhled.
Zakroucený ocas, velmi tenký, stejně silný po celé délce nebo deformovaný.
Velmi malá nebo příliš vysoká postava.
Hřbetní linie pronesená nebo klenutá. Malé předhrudí. Slabý hrudník. Málo klenutá žebra.
Chybějící záhyby v lebeční a lícní partii (napnutá kůže postrádající pružnost).
Světlé oči (žluté). Oči příliš u sebe nebo šikmé. Vystouplé nebo zapadlé.
Přílišný předkus.
Chybí některý ze zubů (kromě P 1).
Uši velmi vysoko posazené.
Kulatá nebo klenutá lebka.
Divergující linie lebeční a lícní.
Srst řídká a jemná.
Nevýrazná maska.
Dlouhý krk, málo mohutný.

Vylučující vady
Nevyrovnaná povaha a jakýkoliv náznak agresivity.
Zcela depigmentovaná nosní houba nebo vnitřní strana pysků.
Úplně chybí maska.
Nežádoucí bílé skvrny.
Podkus.
Záď nižší než kohoutek, klesající hřbetní linie.
Modré oči nebo oči různých odstínů.
Amputovaný ocas.
Monorchidní nebo kryptorchidní jedinci.
Nedostatečně vyvinutá hruď.

Poznámka
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, zcela uložená v šourku.