Jdi na obsah Jdi na menu
 

ZEMĚ PŮVODU: Thajsko Obrazek
PATRONÁT: Japonsko
Thajští chovatelé usilovali od poloviny sedmdesátých let o záchranu plemene Thajský ridgeback a o ustálení jeho chovu. Prozatímní uznání plemene 28.7.1993 bylo výsledkem jejich dlouholeté práce. Čtyři roky na to, přesněji dne 30.7.1997, byl Thajský ridgeback definitivně uznán plemenem FCI.
DATUM PLATNOSTI STANDARDU: 30.7.1997
KLASIFIKACE FCI:
SKUPINA: 5 - špicové a primitivní plemena
SEKCE: 7 - primitivní typy k loveckému užití, bez pracovních zkoušek.
POUŽITÍ: lovecký pes
KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN: "Thajský ridgeback je stará, již před 360-ti lety v thajském rukopisu zmiňovaná rasa. Tento pes byl obzvláště ve východní části Thajska využíván k lovu. Národ používal tohoto psa jako průvodce povozů a jako hlídacího psa. Rasa zůstávala dlouhé roky v Urzustadu, jelikož ve východním Thajsku byly transportní možnosti méně rozvinuty. To dalo méně příležitostí křížit tuto rasu s jinou rasou."
CELKOVÝ VZHLED: Krátkosrstý středně velký pes, jehož srst tvoří podél hřbetu ridge (hřeben). Jeho tělesná délka je o něco větší než kohoutková výška. Dobře vyvinuté tělo, jehož anatomickou stavbu ve vhodné využít.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
TĚLESNÁ DÉLKA: Kohoutková výška 11 : 10
HLOUBKA HRUDNÍKU: Kohoutková výška 5 : 10
DÉLKA ČENICH. PARTIE: Délka hlavy 2 : 3
CHARAKTERISTIKA CHOVÁNÍ A POVAHY: odolný, živý a čilý, se znamenitými skokanskými schopnostmi.
HLAVA:
LEBKA: ploché temeno hlavy spadající v mírném sklonu ke stopu.
STOP: jednoznačně patrný.
NOSNÍ HOUBA: černé barvy.
ČENICH: klínovitý tvar, psi s plavou barvou osrstění mají černou masku.
MORDA: černé skvrny na jazyku.
ČELIST: horní část dostatečně široká, dolní část silná.
ZUBY: bílé a silné, nůžkový skus.
OČI: středně velké, mandlového tvaru, barva tmavě hnědá, u modrého nebo stříbrného osrstění jsou přípustné oči jantarově zbarvené.
UŠI: oboustranně na vrchu hlavy posazené, stojící mírně od sebe, dopředu nakloněné, tvaru trojúhelníku. Nekupírují se.
KRK: silný, svalnatý, hlava vysoko nesená.
TĚLO:
HŘBET: silný.
BEDRA: silná a široká.
HRUDNÍK: dost hluboký, dosahující až k loktům, hrudní koš dobře formovaný ale ne ve tvaru sudu.
BŘICHO: vtáhlé.
OCAS: u kořene silný, ke špičce se postupně zužuje, špička dosahuje k patním hrbolům, je nesen kolmě nebo srpovitě zahnutý.
KONČETINY:
PŘEDNÍ BĚHY: rovná předloktí.
ZADNÍ BĚHY: hlezna dobře vyvinutá, koleno dobře zaúhlené, silné patní klouby. Drápy černé nebo světlé až nahnědlé. 
ObrazekPOHYB: prostorný krok. Stopa tvoří dvě paralelní přímé linie. Z pohledu zepředu se pohybují přední části v přímé linii sem a tam, takže ramenní, loketní a klouby předního chodidla leží přibližně v linii. Z pohledu zezadu leží kolenní a patní klouby přibližně v linii.
KŮŽE: hebká a jemná, napjatá.
OSRSTĚNÍ:
POVAHA SRSTI: krátká a hladká.
RIDGE (HŘEBEN) na hřbetě a bedrech je ze srsti, která v zbývajícím osrstění roste v protisměru, zatímco okolní srst roste normálně. Ridge má různé formy, ale musí být vždy symetrický.
BARVA: jednotné barvy: lehce kaštanově červená (někdy tmavší, někdy světlejší), čistě černá, stříbrná a modrá.
VELIKOST: ideální kohoutková výška pro psy: 56 - 61 cm, feny: 51 - 56 cm. Tolerance je 1 - 2 cm.
VADY: každé odchýlení od výše uvedených bodů je považováno za vadu, nicméně hodnocení musí být v přesném poměru k stupni vady.
- každý jiný skus než nůžkový
VYLUČOVACÍ VADY:
- psi bez ridge
- dlouhá srst
POZNÁMKA: psi by měli mít dvě zjevně normální varlata, zcela sestouplá v šourku.



ObrazekHISTORIE A PŮVOD PLEMENE
V rukopisech krále Songthana (1611-1628) je Thajský ridgeback popisován jako "velký pes s ridgem na hřbetě, vyskytující se v různých barvách. Má špičaté a vztyčené uši a svůj ocas nosí vzhůru jako meč. Je čilý, silný, nebojácný a věrný svému pánovi, přestože je schopen živit se sám hrabáním v zemi a lovením malých živočichů".
Prapůvod plemene lze vidět v thajských jeskyních, především v jeskyni Tum-Pra-Toom, jejíž stáří se odhaduje na 3000 let. Tradiční malby na stěnách jeskyně zachycují tehdejší život, včetně psů, kteří byli pro tamní obyvatele nejcennějším majetkem a do jisté míry také způsobem obživy. Rychlost, vytrvalost, silný lovecký pud a velmi ostrý čich a zrak předurčil Thajského ridgebacka k lovení drobných zvířat, např. hlodavců, zajíců, při práci ve smečce bez problémů ulovil mladého kance či srnku. Paradoxně díky dlouhé izolaci, ve které bylo chudé obyvatelstvo ve východním Thajsku drženo, byl Thajský ridgeback zachován jako relativně čistá, nekřížená rasa.
Je známo, že mezi Thajským a Rhodészkým ridgebackem je jistá spojitost. Společným předkem je pes Phu Quoc ze stejnojmenného ostrova. Další vývoj však zůstává otázkou. S největší pravděpodobností přišli "psi s ridgem" spolu s mořeplavci z jihovýchodní Asie, ale v úvahu také připadá možnost, že tyto psy přivezli obchodníci s otroky putující z Afriky do Indie.



CHARAKTERISTIKA CHOVÁNÍ A POVAHY
Thajský ridgeback je od pradávna loveckým psem, avšak dobře hlídá dům a svého pána, je-li to nutné. Ačkoliv málo štěká, někteří jedinci (nechovaní ve smečce) neštěkají vůbec, svým impozantním vzhledem budí patřičný respekt. Není však němý, svůj nesouhlas či nelibost dává najevo specifickým mručením. Předkové - lovci se ani v dnešním Thajském ridgebackovi nezapřou. Je příjemným společníkem na procházkách, avšak za předpokladu, byl-li v mládí potlačen jeho lovecký pud. Dalším předpokladem pro jeho harmonické soužití s člověkem je velice intenzivní a časné období socializace. Jako každé štěně má vstřícný vztah k lidem, i když trošku nesmělý. S výraznou podporou majitele však ostych překoná a z Thajského ridgebacka se stane ideální společník a průvodce člověka.
Žít v jeho těsném kontaktu je pro něj životně důležité. Soužití s Thajským ridgebackem je však velmi příjemné, jeho něžné a klidné způsoby působí velmi blahodárně, miluje doteky svého pána, pozorně naslouchá a velmi rád pozoruje, co se kolem něj děje. Na svou rodinu je silně fixován. Nezbytnou částí jeho denního režimu je spánek. Když nemá možnost se dopoledne dostatečně prospat, dokáže být velice nevrlý. Přesto však i během spánku vyhledává přítomnost člověka. Ostatně nejraději s ním spí v posteli stočený do klubíčka, což je však také z důvodu jeho potřeby tepla.
Má malé nároky na prostor, vyžaduje však dostatek pohybu. Ten nespočívá jen v procházkách. Thajský ridgeback miluje běh. Svou energii potřebuje vyběhat. Při procházkách v přírodě dokáže neúnavně kroužit kolem svého pána jako orel, s ladnými pohyby urozeného koně. Při běhu rád předvádí svou rychlost a vytrvalost svému pánovi, jeho potřeba běhu je nezadržitelná a nezkrotitelná, proto pozor na skrytá nebezpečí. Je třeba mít se na pozoru, neboť někdy se u něj projevuje špetka nezávislosti, kterou známe také u jiných plemen, např. u chrtů. Rád doprovází svého pána při joggingu nebo vůbec nejraději vedle jeho kola.
Jeho vysokou inteligenci, učenlivost, radost z pohybu a enormní skokanské schopnosti je ideální využít při tréninku agility. Na parkurech agility se vytváří pouto mezi psem a jeho pánem, Thajský ridgeback cvičí s chutí, přestože někdy mívá "své dny". Nehodí se tedy pro klasický služební výcvik, odmítá dril a drezůru, postrádá jakýkoliv obranářský pud. Hrubým jednáním se pes stane nedůvěřivým až plachým. Z vlastní zkušenosti považuji trénink agility za nepostradatelný a to i přesto, že nechceme dělat závodní kariéru.



ObrazekPÉČE A ZDRAVÍ
Thajský ridgeback je pes s vysloveně kočičími manýry. Vzhledem ke každodenní údržbě těla naprosto postrádá jakýkoliv psí zápach. Očistě svého těla se věnuje každý den, stejně jako kočka tak činí důkladným olizováním celého těla, hlavu, obličej a oči si čistí packami, které neuvěřitelně ovládá. Drápy si čistí olizováním a okusováním. S velkou oblibou svou pozornost věnuje také svým velkým uším, patrně si je vědom, že se častěji zašpiní. Ty si čistí velice jemným drbáním. Každý, kdo chvíli pozoruje Thajského ridgebacka má pocit, že mu na čistotě jeho těla opravdu záleží. Také venku je ridgeback velice opatrný, úzkostlivě se vyhýbá každé louži, když prší, potřebuje na vyvenčení a procházku velice krátký čas. Péče o Thajského ridgebacka je tedy velice snadná, stačí jej přetřít vlhkým hadrem a podle potřeby vykoupat v šampónu pro citlivou kůži.
Thajský ridgeback je relativně zdravé plemeno. Je-li dostatečně chráněn před nepřízní počasí, nemá žádné vážnější problémy.
V některých zemích s dostatečným chovným potenciálem je věnována pozornost rentgenovému snímkování kyčelních kloubů, za účelem selekce dysplazie. Procento výskytu dysplazie je však naštěstí díky lehké tělesné konstituci Thajského ridgebacka velmi nízké.

NA CO SI DÁT POZOR PŘI VÝBĚRU ŠTĚNĚTE
Jedinou, avšak velice vážnou nemocí, kterou je zatíženo také plemeno Rhodészký ridgeback je Dermoid Sinus. Jedná se o genetickou poruchu, se kterou se pes již narodí. Projevuje se podle formy závažnosti otvorem v kůži, cystou, která prostřednictvím kanálku může vést až k míše. Dermoid Sinus způsobuje zanícení a tvorbu hnisu, který může být příčinou infekce míchy, v horším případě následné ochrnutí jedince. Naštěstí lze kožní cysty rozpoznat již u čtrnáctidenních štěňat. Předpokladem zdravého chovu je selekce takto postižených jedinců.
Při importu ze zahraničí je třeba mít se na pozoru před touto nemocí. Velké procento Thajských ridgebacků chovaných v Evropě (Švédsko, Německo, Slovensko ...) nese geny této závažné nemoci.

VZHLED
Orientální vzhled Thajského ridgebacka prozrazuje, že se nejedná o Evropana. Je to atleticky stavěný, středně velký pes s dobře rýsovaným svalstvem. Je mírně obdélníkového rámce, výška v kohoutku činí 56 - 61 cm pro psa, 51 - 56 cm pro feny. Váhové rozmezí je 17 - 27 kg, přičemž feny jsou výrazně jemnější konstituce.
Pro elegantně nesenou hlavu jsou typické velké, vzpřímené a dopředu natočené uši. Spolu s četnými vráskami na čele působí Thajský ridgeback dojmem, že stále nad něčím přemýšlí, či že všemu, co říkáte rozumí. Pravdou zůstává, že velice rád naslouchá tónu hlasu, rozezná sebemenší neklid v hlase a intenzivně reaguje např. na rozepři mezi členy jeho lidské smečky. Pozoruhodný je jazyk Thajského ridgebacka. Může být celý růžový, s různým množstvím modrých skvrn, či naopak celý modrý, či s různým množstvím růžových skvrn. Poměrně dlouhý ocas nese elegantně vzhůru nebo srpovitě zahnutý do strany. V Thajsku se Thajský ridgeback chová v mnoha barvách, oficiálně jsou uznány čtyři barevné varianty: černá, modrá, stříbrná a různé odstíny kaštanové. Barva pigmentu vždy odpovídá barvě srsti, psi s plavou barvou srsti mají mít tmavou masku. Také barva očí odpovídá barvě srsti, modří a stříbrní jedinci mají jantarovou barvu oka, ostatní barevné rázy mají oči tmavě hnědé. Vláčná a napjatá kůže je pokryta velmi krátkou a hustou srstí, někdy na dotek sametově jemnou.
Thajský ridgeback stejně jako Rhodészký ridgeback nosí na zádech své poznávací znamení, které mu dalo jméno: ridge (hřeben). Ridge je tvořen chlupy rostoucími v opačném směru ve zbytku srsti. Ridge Thajského ridgebacka netvoří ohrádku jak je tomu u Rhodészkého ridgebacka, ani není důležitý počet korunek, avšak musí být stejnoměrný. Zajímavý je především jeho tvar, který může vytvářet obrazce různých variant, např. šíp, loutnu, péro, list apod. Standard udává 8 základních tvarů, které však nejsou omezením.



PRO KOHO JE VHODNÝ ?
Thajský ridgeback je nenáročné plemeno, přesto není vhodný pro každého. Jeho držení vyžaduje určité zkušenosti s chovem psů, ideální je pro lidi sportovně založené a aktivní, kteří dokáží využít jeho běžecké a enormní skokanské schopnosti. Není vhodný pro toho, kdo mu není schopen dát kus svého srdce, umožnit mu život s člověkem. Tak jako žádný pes nepatří do rukou nervově labilních lidí, kteří si chtějí vlastnictvím exoticky vyhlížejícího psa vyléčit jakési komplexy.
Thajského ridgebacka lze vychovat jen tehdy dokážeme-li s ním zacházet odborně s láskyplnou péčí, dopřejeme-li mu dostatečnou socializaci. Thajskému ridgebackovi nestačí, zvláště v období jeho vývoje, zná-li jen svého pána a je-li pouze vypuštěn několikrát denně na zahradu. Potřebuje zaměstnání, volnost a radost pohybu v přírodě, důslednou výchovu a především kontakt s cizími lidmi.
Díky své vysoké inteligenci je poměrně nezávislým psem, který je schopen se projevovat tvrdohlavě. Nic však nedělá bezdůvodně. Věnuje celou svou důvěru svým lidem, které bezvýhradně miluje a to samé očekává a potřebuje on sám.

Zdroj: www.aigonostrava.estranky.cz